„Lidem stále víc záleží na tom, co bude s jejich majetkem po smrti, a nechtějí, aby se dělil pouze podle zákonné posloupnosti,“ potvrdil LN trend prezident Notářské komory ČR Radim Neubauer.
Sepis závěti přitom není jen doménou starších lidí: k notáři si pro ně chodí lidé napříč generacemi a v různých životních situacích. „Například i před exotickou dovolenou nebo cestou kolem světa,“ dodal Neubauer. Častou motivací k sepsání závěti je podle něj předcházení rozporům mezi příbuznými.
Možnou motivaci Čechů k dobročinnosti odhaluje citovaný průzkum. „Tři čtvrtiny dotázaných se shodují, že odkázáním věcí na dobročinné účely se člověk stává prospěšným i po smrti,“ uvedla Pavla Gomba. Dvě procenta Čechů (a jedenáct procent Rakušanů) jsou podle průzkumu připravena v rámci testamentu myslet i na dobročinnost – třeba darovat byt či finanční hotovost.
„Z našich různých výzkumů vyplývá, že v Česku ještě neumíme s umíráním, smrtí – a vlastně ani s vypořádáním svých věcí – zacházet. Data ukazují, že u nás píše závěti výrazně méně lidí než v západní Evropě – možná je to dáno tím, že dnešní padesátníci, šedesátníci vyrůstali v totalitní společnosti, kde se o majetku nemluvilo. Ke standardizaci chování dochází pomalu – a to se projevuje i v úvahách či ochotě část majetku zanechat na nějaký bohulibý účel,“ uvedl k výzkumu Jan Tuček, ředitel STEM/MARK.
Ředitelka UNICEF v ČR Pavla Gomba uvádí, že lidí, kteří zvažují možnost odkázat část majetku charitativním organizacím, v posledních letech mírně přibývá. „Doposud nejvyšší hodnotu měl dar od Karla Gellnera, synovce známého básníka, jenž odešel ve věku 96 let bez dědiců a třem organizacím včetně UNICEF zanechal celkem 3,2 milionu korun,“ říká ředitelka organizace.
V rodinách, kde panují složité osobní vztahy, může včasná závěť vypořádání majetku po smrti člověka zjednodušit. Zmíněný průzkum ukazuje, že poslední vůli sepisují právě lidé, kteří se obávají sporů mezi pozůstalými.
Přibližně 53 procent lidí odmítá závěť sepisovat. Co tedy plánují? Velká část z nich o tom ještě ani nepřemýšlela (36 procent), další třetina nechá rozřešení až na dědicích a notáři, ale zbývajících 26 procent je odhodláno převést nabytý majetek na někoho jiného ještě během svého života.
Podle loňské zprávy ČTK umírá v Česku se závětí odhadem asi deset až patnáct procent lidí, kdežto v Británii ji zanechá 42 procent.
Závěť sepsaná u notáře má oproti té, která je sepsána mimo notářský úřad, jednu velkou výhodu – zařazení do evidence vedené Notářskou komorou ČR (NK ČR). Každá závěť sepsaná notářem se stane součástí dědického řízení. Nehrozí tak její ztráta ani opomenutí.
Pokud však zůstavitel sepíše například vlastnoruční závěť a někam doma ji založí, může se stát, že se po jeho smrti nenajde. Závěti sepsané bez pomoci notáře také mohou obsahovat chyby.
„Nejčastěji se chybuje v případě popsání podmínek. Když třeba zůstavitel odkáže synovci dům s podmínkou, že vystuduje vysokou školu, musí také uvést, co bude s domem do té doby, a také, komu bude dům patřit, pokud synovec školu nedostuduje,“ varuje prezident Radim Neubauer.
Testament sepsaný u notáře navíc nejde tak jednoduše napadnout nespokojenými dědici. To se naopak často stává u těch, které jsou sepsány jinou formou.
„Stává se, že příbuzní, kteří nedědí tak, jak si představovali, nařknou zemřelého z nesvéprávnosti v době sepisu závěti,“ uvedl v LN Neubauer.
Na druhou stranu není zákonem nijak omezeno, kolik může jeden člověk sepsat závětí. Roli však hraje čas, kdy byla poslední vůle sepsána. Pořízením pozdější závěti se dřívější závěť ruší, ale jen v rozsahu, v jakém nemůže vedle té pozdější závěti obstát.