Vyhrocené vztahy mezi bratry-spoluvlastníky musel řešit soud zrušením a vypořádáním jejich spoluvlastnictví

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2728/2019 ze dne 27.11.2019

Dva bratři získali od svého strýce do spoluvlastnictví dům na venkově. Každý bratr stejným dílem jedné poloviny. Během času se ale jejich vztahy velmi zhoršily až do té míry, že znemožňují jakoukoli rozumnou komunikaci. Oba bratři se vzájemně osočují, dělají si naschvály a podávají na sebe trestní oznámení.

Jeden z nich to již nechce dále snášet a domáhá se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku, jehož součástí je i dům.

Okresní soud v Benešově zrušil jejich spoluvlastnictví k nemovitosti a nemovitost přikázal do výlučného vlastnictví žalobce s tím, že je povinen zaplatit žalovanému vypořádací podíl 940 000 Kč. Byť oba bratři mají zájem o přikázání domu do svého výlučného vlastnictví a oba prokázali schopnost uhradit vypořádací podíl, soud rozhodl ve prospěch žalobce. Protože ten dům dlouhodobě a převážně užívá, pečuje o něj a zasazuje se o jeho účelné využití. Také se zapojuje do veřejného života v obci a má dobré vztahy se sousedy. A to i navzdory tomu, že druhý bratr nabízel vyšší cenu vypořádacího podílu. Ale neprokázal, že by nemovitost užíval nebo že by mu v tom bylo bráněno.

Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil a vyzdvihnul, že mezi rozhodující kritéria patří dlouhodobý zájem žalobce, pravidelné užívání nemovitosti s rodinou a soustavná péče o ni.

Neúspěšný bratr se rozhodl podat dovolání k Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud ve svém rozsudku zdůraznil, že při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je rozhodnutí na úvaze soudu, která ale musí být řádně odůvodněna a nesmí být nepřiměřená. Apeluje tak na přesvědčivost odůvodnění poskytovaného soudy. Z tohoto pohledu neshledává úvahy soudů (o dlouhodobém a častějším užívání, péči, citovém vztahu, dobrých sousedských vztazích) jako zjevně nepřiměřené.

Ale přesto je třeba posuzovat i schopnost každé strany hodnotu nemovitosti zachovat, příp. uvést do potřebného stavu. Mimo jiné tak soudy měly na základě tvrzení žalovaného bratra posuzovat i schopnost péče vzhledem ke zdravotnímu stavu žalobce (půjde-li o značný a významný nepoměr) či jeho (ne)schopnost do nemovitosti investovat kvůli nízkým příjmům (především tam, kde se prokáže objektivní nutnost investic do nemovitosti).

Nejvyšší soud tak shledal právní posouzení věci odvolacím soudem jako neúplné, jeho rozhodnutí zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Partner Pavel Strnad upozorňuje: „I když se spoluvlastnictví z počátku nemusí jevit jako problémové, je poměrně časté, že po určité době dochází mezi spoluvlastníky k názorovým střetům. Ať již ve věci jejího užívání, nutných či naopak zbytečných investic nebo v samotné péči o ni. Tyto se pak stávají neřešitelnými a často poškodí i mezilidské vztahy uvnitř rodiny. V rámci Právní Ochrany Majetku jsme zastánci dvou zlatých pravidel, že: „Nemovitost má mít jen jednoho vlastníka“ a „Zemřít bez závěti by měl být trestný čin“. Tyto situace zpravidla potkávají právě dědice, kteří získají nemovitost v rámci dědictví do spoluvlastnictví. Ti potom musí řešit vzájemné spory, co s nemovitostí udělají dál. Přemýšlejte tak dopředu a eliminujte riziko spoluvlastnických sporů s naším preventivním řešením Právní Ochrany Majetku.

K tomu připomínáme i novelu občanského zákoníku účinnou od 1.7.2020. Ta umožňuje vypořádání vztahů mezi spoluvlastníky v případech, kdy jejich spoluvlastnictví vzniklo bez jejich vůle, zejména při dědění. Po dobu 6 měsíců od vzniku spoluvlastnictví mají spoluvlastníci ke svým podílům předkupní právo. Po jejich uplynutí toto právo ztrácí.“

 

Zpět na reálné situace